Caterham Academy
Jako Hamilton a spol.
2.7.2010
První závody na velkém okruhu a další důkaz, že seriál Caterham Academy patří k tomu nejlepšímu co můžete zažít na vlastní kůži...
Karty se rozdávaly už v kvalifikaci. Po dlouhém volném tréninku, aby všichni měli čas si na trať zvyknout a pořádně si ji ošahat, se jelo pětadvacet minut o pool position, tedy o místo, kde vloni stál Hamilton. Teď se na něj postavil Michal Belada a za ním smečka dalších. Mazáci proti nováčkům, všichni proti všem. A dva závody během jednoho dne, napřed dvanáctikolový sprint a pak dvaadvacet kol na jeden zátah, tedy skoro sto kilometrů v plném závodním tempu - pořádná zkouška pro jezdce i jejich techniku.
V prvním závodě jednoznačně diktoval diktoval Michal Belada, který si zkušeně ohlídal start i první dvě zatáčky a pak už si jen budoval náskok. Za ním chtěl zvolit stejnou taktiku Radim Synek, jenže toho se celou dobu pokoušel atakovat Ivo Ragan. Jízda na samé hranici rizika však znamená chyby a vyrovnanost obou aut nedovolila pořádný útok. „Byl to skvělý závod,“ liboval si nadšený Synek. „Sakra, tobě to na rovince jede,“ glosoval Ragan, který krčil rameny a řešil, že jeho auto už má za sebou šest vytrvalostních závodů a na rovince ztrácí. „Dvakrát jsem Radima vybrzdil, ale pokaždé se dokázal v další zatáčce dostat zpátky. Prostě to nešlo.“ Za nimi se bojovalo o páte místo mezi nováčky a stejně jako v Sosnové, tak i tady se nakonec radoval Tomáš Kolinger, který má nakročeno k získání titulu „Rokkie of the year“.
„Fantasticky jsem si to užil,“ liboval si Marek Bláha, další z nových jezdců CRA, kterému rychlost taky nechybí. „Akademie splnila všechna moje očekávání. Na Hungarorirngu jsem se dokázal zlepšit skoro o deset vteřin na kolo a honil se tam mazákama. A vyletět do kačírku a nechat se ven tahat safetycarem je lepší historka než že jsem dojel předposlední. Aspoň je vidět, že to neflákám!“
Do dlouhého závodu nastoupili jezdci v obráceném pořadí, to aby si víc zazávodili a dlouhý závod tak získal jiný rozměr. Jenže ten kdo by čekal, že se bude bojovat až do samého konce, do posledního kola, tak ten se spletl. Byl to frontální útok z posledního na první místo hned v prvním kole, stačily dvě zatáčky a všechno bylo tak jak má být - Belada na prvním místě, Synek za ním a na třetím místě bojoval Tomáš Kalkus, který si spravil chuť. „V prvním závodě mi nejelo auto tak jak mělo, měl jsem vzduchový filtr plný oleje, ale vyčistit ho, to by zvládlo i malé děcko, tohle opravdu nebyl složitý servisní úkon,“ smál se v cíli. Ani hladový Ragan na něj nestačil - hodiny ho definitivně vyřadily ze hry, byť zajel absolutně nejrychlejší kolo celého závodu. Za touhle čtyřkou bojoval kolo na kolo Bláha s Kolingerem, smutným hrdinou se stal Krejčí, kterého po zběsilém skoku přes obrubník zastavila nárazová pojistka. I když musel sundat kapotu, tak dokázal auto nastartovat a dojet až do cíle, byť s dvoukolovým zpožděním. Všechny ostatní caty dojely bez problémů do cíle, další závod bez jedinné technické závady - to auto je fakt neuvěřitelné!
„Skvělé závody, skvělý výsledek, skvělý den…“ liboval si v cíli Belada. Kalkus to viděl podobně: „Z dlouhého závodu jsem měl trochu hrůzu, protože vydržet takovou dálku v plném nasazení, to chce skoro výkon vrcholového sportovce a to já rozhodně nejsem, ale byla to zábava do posledního kola!“ Stejný názor měli i další piloti a všichni se teď těší 14. srpna do Piešťan, kde by se Caterham Academy měla snad už sejít v plném počtu.
Michal Kramer
Prvňákem na vlastní kůži
První závod byl na Sosnové, hodně technická a pomalá trať. Ideální na otrkání se a rozkoukání. Byl to pro mě skok rovnýma nohama do světa závodění. A teď, druhý závod a hned Hungaroring. Pane jo, velký okruh, kde se jezdí F1! Z nováčků jsme tu jen tři a jinak samí ostřílení mazáci. To bude masakr... Velký závod se jel na dvaadvacet kol a start byl systémem otočeného pořadní z kvalifikace. Takže stojím druhý na roštu s jediné co se mi honí hlavou je to, jak dlouho, my nováčci vydržíme vpředu než nás mazáci semelou? Start a... přišlo to hned v první zatáčce. Uff, jdou do toho opravdu naplno! Plácám se po trati a jsem úplně mimo, hrůza. V polovině závodu se něco stalo, náhlá změna, jsem sice na chvostu, ale přistihnu se, jak se pod helmou směju. Prostě se šklebím jako idiot. Došlo mi to. Jedu závod! Já závodím!!! Pořád jsem si to nemohl nějak uvědomit, až to najednou přišlo. Strašně jsem se uvolnil a začalo mě to neskutečně bavit! To je přesně ono, ne je to lepší než jsem vůbec čekal. V hlavě se mi začnou vybavovat všechny rady od Honzy a Jardy. Když přijde nějaký konkrétní úsek, zatáčka, hlava mi pracuje naplno a myslím na sto věcí najednou. Stopa, brzdy, povolovat volant, srovnat auto... A jde to, najednou zrychluju. Opravdu cítím, jak auto jede rychleji a čistě. Při tréninku před dvěma týdny to tady byla naprostá tragédie. Měl jsem dva krizové úseky, které se mi zaryly do hlavy a nemohl jsem se přes ně zaboha dostat. Prostě jsem se podělal a šel vždy od plynu nebo rovnou na brzdy. A nyní letím tu samou trať a najednou už v tom úseku nebrzdím, sakra já ještě topím pod plynem. A jde to. Nebyl jsem první, ani v první polovině. Ale nebyl jsem ani poslední. A i kdyby. Strašně mě to baví. Strašně mě to naplňuje. A ještě jedna věc. Jsou zde skvělí lidi. Fajn kamarádi. A jeden z nich je opravdu výjimečný člověk. Díky Přemku! Za všechno co pro nás děláš!